motýl

Pod plápolající pohovkou, leží polínka z kamen, jako žhnoucí slunce při pokojové teplotě.

Pálí uhelné oči koberce, co hladoví po dalších soustech hrajících saxofonů, roztékajících se mědí a zlatých slitin, jak odkapává čas z rezavějících okapů.

Motýlí křídla jimi prolétají s vůní pergamenu nasáklého inkoustem z borůvkových plodů.

Poté přichází večer, aby spadla opona z hvězd a pokryla vrcholky stromů, které spojuje svým souhvězdím a jejichž kořeny uschlého dřeva sotva praskají v impulzech větru.