Summa perfectionis magisterii, její arabský původ a další Geberovy latinsky psané spisy - I. Jabirov
Rozhodl jsem se, že přeložím práci Ahmada Y. al-Hassana (jejíž originální text najdete v odkazu umístěném na konci článku), a to z toho důvodu, že tomu tak dosud nebylo učiněno a rovněž proto, že nemám nic lepšího na práci. Pokud toto téma někoho zaujme, budu jen rád a takový jedinec se bude moci těšit ještě na dalších 12 částí, přičemž mám v plánu vydávat 1 - 2 do měsíce. Hezkou četbu přeji.
Zkoumání v oblasti arabského původu Geberových děl dnešnímu světu známých spíše v latině je natolik rozsáhlý úkol, že pro jedince může být problémem nést takové břímě jen na vlastních ramenou. Avšak prozatimní absence organizace a sponzorování výzkumných týmů nám jasně říká, že individuální snaha je zásadní a nemělo by se v ní polevovat. Autor se Geberovou problematikou zabývá již několik let a až nyní spatřuje své objevy za hodny publikování, a to rozděleny do několika částí, které za sebou následují tak, jak přicházely jednotlivé objevy. Tato snaha dozajista obohatí akademickou komunitu, ačkoli na definitivní konec výzkumu si bude muset počkat možná ještě mnoho dalších let.
Výsledky nebudou nijak výrazně rozřazeny. Může se stát, že jednou budeme prezentovat výsledek z jedné oblasti a následně další z oblasti naprosto odlišné. Budeme skákat mezi všemi čtyřmi Geberovými pracemi na základě nutnosti výsledků. Rovněž budeme porůznu diskutovat o tvrzeních obhájců latinského Pseudo-Gebera, na kterých staví své domněnky. Stejně jako téměř dokončené puzzle, bude snad i výsledný předložený obraz srozumitelný.
Předchozí práce v tomto projektu
Na tomto webu (http://www.history-science-technology.com/) jsme již v minulosti publikovali následující články a stručné zprávy, které jsou rovněž součástí tohoto výzkumu. Jedná se o následující:
Arabský původ Jabirových latinských spisů - Nové světlo v otázce Gebera
Dusičnan draselný v arabských a latinských zdrojích
Původ Liber Fornacum
Sal Nitri a Sal Petrae v Geberových latinských spisech
Bylo by vhodno zmínit ještě jeden článek, který přispívá do všeobecně zaměřeného výzkumu o Arabské alchymii na latinském východě:
Arabský původ Liber de compositione alchimiae
Jednotlivá vydání Geberových spisů použitá při výzkumu
Při zaobírání se Summou a třemi dalšími Geberovými spisy jsme využívali primárně anglické překlady od Richarda Russela The Alchemical Works of Geber. Když to bylo nezbytné, využili jsme rovněž německého a francouzského překladu. Latinský text bude využit v budoucnu.
Použité arabské texty
Diskuze nad Geberovými spisy bude podložena hlavně naší četbou různých arabských textů zaobírajících se alchymií. V případě absence textů, které by plně korespondovali se Summou a třemi dalšími pracemi, jsme se pokoušeli nalézt mezi arabskými texty ekvivalent k tomu, co je v těcho pracech napsáno. Porovnávali jsme teorie, materiály, laboratorní vybavení, procesy, styly psaní, slova, věty a každý detail, který stál za zvážení.
Dochované arabské texty Jabira ibn Hayyana
Jeden z klíčových postulátů, který podporuje teorii latinského Pseudo-Gebera, je naprostá absence arabských originálů Geberových spisů. Za tímto účelem jsme podstoupili průzkum všech jednoznačně datovaných rukopisů připisovaných Jabiru ibn Hayyanovi. Naše studie je založená na vyčerpávajícím seznamu, který je možno nalézt v Sezginově Geschichte des Arabischen Schrifftums, jenž obsahuje také zjištění Paula Krause. Rovněž jsme přečetli arabský překlad této knihy, která obsahuje několik dodatků. V potaz jsme brali taktéž data kopií všech rukopisů. Výsledky naší práce jsou následující:
Tento průzkum přinesl následující zjištění:
Nejstarší dochované Jabirovy rukopisy (jen 2%) pocházejí nejdříve ze 6. st. n. l. Zvážíme-li, že Jabir žil mezi 2. - 3. st. n. l., tyto nejstarší texty vznikly až o 3 - 4 století později.
Většina dochovaných rukopisů (63% procent z nich) bylo přepsáno v 10. a 11. st. n. l., tedy 8 - 9 století po Jabirově smrti.
Usuzujeme tedy:
že většina Jabirových rukopisů, které vznikly před 6. st. n. l. již zaniklo,
mezi těmito rukopisy byly takové, které nikdy nebyly přepsány a jsou tak ztraceny již navěky,
dochované rukopisy, které byly přepisovány v pozdějších stoletích tvoří jen nepatrný zlomek Jabirovi práce,
překládání arabských alchymických pojednání do latiny se uskutečňovalo převážně ve 12. a 13. st. n. l. Náš průzkum naznačuje, že 97% Jabirových rukopisů z této doby bylo ztraceno. To, jinak řečeno, znamená, že arabské originály, které používali překladatelé, se ztratilo a žádné jejich přepisy neexistují,
z výše zmíněného usuzujeme, že tvrzení odmítající arabský původ Geberových latinských spisů jsou chybná a na základě nedostačujícího zdůvodnění by k nim vůbec nemělo být přihlíženo.
Je na místě zde také zmínit, že nejen arabské originály Geberových latinsky psaných spisů stále postrádáme, ale že tomu tak je i v případě mnoha dalších arabských textů, které známe jen z latinských překladů. Ovšem neznáme ani jejich překladatele. Tyto spisy se týkají převážně alchymie, matematiky, astronomie, astrologie, fyziky, medicíny, materia medica a dalších témat.
I přes to, že mnoho arabských originálů stále chybí, v posledních dekádách jich bylo několik nalezeno. Je tedy možné, že rovněž i arabské originály Geberových prací mohou být v budoucnu objeveny. My však nesmíme pouze nečinně čekat na okamžik, kdy se tak stane. Obsah latinských spisů je možné nalézt v dostupných arabských textech, jak se ukázalo v našem současném výzkumu.
Důvody zmizení Jabirových rukopisů
V minulosti existuje mnoho příčin, které mohli způsobit zmizení Jabirových rukopisů. Války a invaze jsou označovány za ty hlavní. Vyplenění Bagdádu mongoly v roce 1258 vyústilo v zničení mnoha knihoven, které ukrývaly nespočet nedocenitelných rukopisů.
Následné dobytí Granady křesťany v roce 1492 mělo za následek, že většina arabských rukopisů, dokumentů a knih bylo spáleno. Udává se, že takto jich bylo ztraceno až 1 milion.
Musíme brát v potaz rovněž další možné důvody, které mohly způsobit zmizení velkého množství arabských rukopisů. Po zavedení papíru v arabských zemích v 8. století se rukopisy zapisovaly převážně na něj. A papír nevydrží několik století. Latinské rukopisy byly i nadále zapisovány na pergameny, a to až do 15. století, kdy byl objeven knihtisk. Přesto však najdeme jen velmi málo vědeckých manuskriptů pocházející zpřed 13. století.
Za další faktory můžeme považovat rychlé stárnutí a nekontrolovatelný rozklad papíru a jeho opetřebení častým používáním a špatnou péčí. Hlavním nepřítelem papíru jsou špatné skladní podmínky, kdy je vystaven horku, vlhkosti, slunečnímu svitu a znečištění v atmosféře a přesně takovým podmínkám byly pravděpodobně vystaveny arabské rukopisy.
Jedna dostupná zpráva o dochovalé egyptské chrámové knihovně, říká toto: „podmínky divoce kolísají - teplota uvnitř se pohybuje od 5 do 35 stupňů celsia a vlhkost vzduchu od 30% do 80%. Papír se tak stává křehkým, ztrácí barvu a je celkově velmi poškozen. Inkoust, jehož základem je železo a měď, používaný při zapisování, se odlupuje a opadává. Vystavení vysoké vlhkosti také způsobuje korodování a vážnou perforaci papíru. Další poškození pak zpsobují myši a další havěť.“
Důležitým faktorem je také ignorování hodnoty arabských manuskriptů, a to převážně v posledním století plném ignorace a odmítání. To platí především pro soukromé rodinné knihovny. Mnohé rodiny, které zdědily kolekce hodnotných manuskriptů, nedokáží ocenit jejich jedinečnost kvůli absenci znalostí o svých předcích. Často se v těchto případech stáva, že rodina prodá všechny tyto manuskripty knihařům, který jejich papír použijí jako knižní vazbu aniž by věnovali pozornost jeho hodnotě.
V mnoha případech byly manuskripty dokonce prodány prodejcům potravin, kteří je používaly jako obaly pro své zboží. Rovněž byly používány jako palivo nebo pro zakládání ohňů a pro další podobné účely.
