Sítě procházejí aortou

Shořelé odrůdy rozpůlených sítí prochází aortou přes komorní setkání jednoho tepu s druhým.

Širokoúhlým prohnutím slovních hříček se lámou zkamenělé ostatky jejich zubožených parodií.

Promíjejí se navzájem v otupělosti rozházených střepů pod skelným odrazem.

Výkřiky rozléhající se lesem jim dodávají tón i výšku v atmosférickém podání živých pochodní.

Řeky se slily do jedné a plazí se skrz jejich deštivé vnímání podzemních studní kde se vody zvedly.

Skropená hlína jí přichází vstříc pod jedním jediným křížem několika bohů.

Modlím se a vzhlížím, tam, kde sídlí Ymirova lebka a zuby kamenů visící jako mraky bloudící po nebi, kde si stavím loď pro plavbu měsíčním údolím v podhůří ostrých čepelí nostalgie.

--------------------------------------------------------------------------------------------------

Aorta je nedoceněným slovem.